Děložní myomy

Co jsou děložní myomy (leiomyomy)

Děložní myom je nejznámějším a nejčastěji se vyskytujícím nezhoubným nádorem v oblasti ženského genitálního ústrojí a jedním z nejčastějších ženských onemocnění vůbec. Postihuje více než 40% ženské populace. Každá druhá až třetí žena se do své menopauzy setká s problémy, které souvisejí s myomy. Mezi léčebné alternativy patří miniinvazivní i zcela neinvazivní metody (např. fokusovaný ultrazvuk).

Po menopauze se děložní myomy obvykle spontánně zmenšují. Do menopauzy četnost jejich výskytu v populaci roste s věkem. Celosvětově rok od roku roste i výskyt u žen v plodném věku. Myomy jsou velmi častou příčinou neplodnosti, časných potratů a předčasných porodů

Děložní myomy (leiomyomy) mohou být drobné – v řádu několika milimetrů, nebo až o rozměrech v řádu decimetrů, kdy je celková velikost dělohy stejná jako v pátém měsíci gravidity. Dle lokalizace (polohy myomu vůči děloze) rozlišujeme:

Příčiny vzniku leiomyomů

Příčina vzniku děložního myomu (leiomyomu) není přesně známá. Určitou roli hrají hormonální vlivy. – Myomy obsahují větší množství receptorů pro ženský hormon, estrogen, než okolní tkáň, což způsobuje progresivní růst myomů. Užívání antikoncepce však rozhodně riziko vzniku myomu nezvyšuje. Soudí se, že vliv na výskyt děložních myomů má i dědičná dispozice. Častěji se vyskytne toto onemocnění tam, kde v rodině již několik příbuzných myom mělo. Roli zde hraje zřejmě i etnický původ, výskyt myomů je častější u afroameričanek. Také obezita je rizikovým faktorem. Naproti tomu kouření má zřejmě protektivní účinek, stejně jako počet porozených dětí. Čím více porodů, tím menší pravděpodobnost vzniku děložních myomů. Ženy, které odkládají první graviditu na období po třicátém roku věku, trpí tímto onemocněním významně častěji, a tak se nutnost řešení myomů stále častěji týká i žen, které by rády řešili své onemocnění nejen s ohledem na zbavení obtíží s ponecháním dělohy, ale i na zachování možnosti otěhotnět, donosit a porodit. Naštěstí se spektrum léčebných alternativ v posledních letech velmi rozšířilo, a to především o metody zachovávající dělohu, z nichž některé jsou miniinvazivní a například fokusovaný ultrzvuk zcela neinvazivní.

Příznaky děložních myomů

Až polovina pacientek je bez příznaků. Malé myomy bývají asymptomatické, s růstem myomu se obtíže většinou stupňují. Typickými příznaky leiomyomů jsou:

Diagnostika děložního myomu

Diagnosa je obvykle stanovena na základě běžného gynekologického vyšetření. Vychází z palpačního (pohmatového) vaginálního vyšetření a vaginální ultrasonografie – „ultrazvuk“. Ve vybraných případech lze využít i podrobnějších zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance. CT vyšetření u pacientek s děložními myomy přínosem nebývá.